Křížáci na Duru

V sobotu, 8.3., jsme se potkali na první školící akci tohoto roku. Ale nebylo to obyčejné školení. Bylo to seznámení se světem lan, karabin a vertikál. Někteří z našich členů mají blízko k tzv. lanovým aktivitám, někdo je horolezec, někdo jeskyňář a jiný se věnuje práci ve výškách. A tihle kolegáčkové nalákali na svoje zájmy i několik dalších z nás, kteří o tomto světě možná ani neslyšeli...

A tak jsme se sešli na lezecké stěně Duro v brněnských Maloměřicích, přesněji na výcvikovém polygonu, tj. v části věnované výuce práce ve výškách a nad volnou hlubinou. Tato lezecká stěna a výcvikový polygon jsou součástí sítě výukových zařízení spolupracujících s firmou Singing Rock.
Hlavní organizátor této veselice, Viktor, ve spolupráci s Peterem a Richardem si nás vzali do prádla a hnedka o začátku začali s pořádnou nalejvárnou... Jak je to s karabinami, které lano je pro práci a které pro zábavu (myšleno sportovní aktivity), jaké vybavení bychom mohli vidět u profesionálních lezců záchranářů (hasiči, horská služba, speleozáchranáři...) a mnoho a mnoho dalšího. Trochu se nám z toho motala hlava, tak abychom z toho nevypadli, hnedka jsme pokračovali motáním i rukama, čili pokoušeli se nás naučit pár základních uzlů. To už ale byl notný problém, protože jeden a ten samý uzel každý z kluků učil jinak. To, co jsme dělali přesně podle jejich rad, končilo úplně jiným uzlem, než byl požadován, jindy to ani uzlem nekončilo. Lana se nám kroutila úplně jinak, než jsme po nich chtěli, někdy měla i více jak dva konce... Prostě šmodrch na šmodrch.

Když už jsme si mysleli, že máme klid, začali nás oblékat do celotělových záchranných postrojů a navlékat další a další pomůcky. To máte slaňovací brzdu, hrudní blokant, ruční blokant, odsedku, karabinu s pojistkou zámku šroubovací, karabinu s pojistkou triplelock (ten je hodně záludnej), přilbu, kotevní smyce a bůhví co ještě ti borci na sebe, potažmo na nás dávali.

Přešli jsme k prvním praktickým dovednostem. Ukazovalo se zadržení a polohování, jištěný sestup i spouštění druhé osoby. Použití různých slaňovacích brzd i základu pomocí poloviční lodní smyčky. A pak... Pak se šlo na lávku. Asi 6 m nad podlahou, na mřížovaném ochozu, se spustila lana. Viktor ukázal jak se zajistit do zachycovacího lana a jak se připnout na lano pracovní. Vyhoupl se na zábradlí, otočil zády do prostoru a neohroženě se začal spouštět. Všechno to vypadalo tak jednoduše. Než jsme se nadáli, už byl zpět za námi a nechal Renču, aby opakovala jeho postup. Byla jak ve snách. Tohle lano do lockru, tohle do brzdy. Ne to není brzda, to je blokant. A teď na zábradlí. Dober si lano, ne, to druhé... A teď si sedni. Sedni si jako do sedačky v autě. Ne, nemusíš držet to lano. Fakt ne. Pusť ho! No vidíš... A teď se otoč za levou rukou. Za levou. To je ta druhá levá. Byste netušili, jak v takové výšce, na lanku tloušťky 11 mm a se srdcem až v krku, se některé jednoduché pokyny stávají téměř neuskutečnitelné. Ale Renda to dala. Všechno. Dobrat. Spustit se. Při přechodu do volného prostoru je nutné jít tělem až do záklonu a nohy zůstávají co nejdéle v opoře nad vámi. I to dala. A pak ten pocit, když poprvé jen tak visíte na laně a pomalu se otáčíte... Pokračuje už jen další slanění a už jste na zemi. A ze shora se na vás zubí všichni ti kamarádi, tleskají, jak jste odvážní a vy ani nevíte, co je vlastně nahoře, co dole, jak mám stát nebo ležet, ale někde uvnitř jste moc spokojení, protože jste překonali sami sebe. Jo, to se tady v této skupině podivínů stává docela často ;-).

A pak následovali další. Ruda, Dáša, Karel. Jo, tak ten si to musel ještě dvakrát zopakovat, protože ze shora pořád někdo hulákal: „Ta pravá ruka je na zadnici. Na zadnici. Ne u brzdy! NA ZADNICI!!!“ Až se z toho stal neformální pozdrav ;-).
Poslední šla Jana. A ta se bála. Bála se moc. Hrozně moc. Ale o to více bylo vidět, že to chce zkusit. A ostatní ji úplně skvěle podporovali. Někdo povzbuzoval, jiný uklidňoval, ale všichni byli s ní. A ona to taky dala. Třásl se jí hlas i kolena, ale dala to. Nebylo lepšího okamžiku.

Všechno, co bylo výše napsáno, skvěle doplňoval svými postřehy Richard a navíc semo tamo blýsknul foťákem, čili i z této akce budeme mít mnoho parádních fotek a to nejen od něj.
Když už jsme se dost proslanili, přešli jsme k dalším tématům. Vyzkoušeli jsme si vytažení osoby pomocí kladkostroje. Ukázali jsme si, a taky využili, různé samosvorné uzly zvané prusíky. A na závěr, a to byl Viktor úplně blažený, jsme se úspěšně pokusili o výstup po laně pomocí blokantů a na konci výstupu jsme přešli do slanění na brzdě. To už prý moc lidí mimo výškaře opravdu nedělá, tak asi proto ta euforie. Zkrátka, tu sobotu jsme se více jak pět hodin skvěle bavili, trochu potrápili své tělo i psychiku, ale bylo nám spolu zase báječně. Můžeme jen poděkovat Duru, klukům a vlastně všem, kdož tam byli, že se to tam vydařilo. Fakt super!!