Jak připravit generaci, která v krizi nebude jen čekat na pomoc?

Třetí pilotní běh workshopu krizové připravenosti na Gymnáziu Hustopeče prověřil schopnost reakce studentů v simulaci krizové události.  Účast expertky prevence z HZS JMK nám navíc poskytla i dobrou zpětnou vazbu, která nám bude nápomocná při dalších workshopech.

Na začátku byla otázka.. Spousta otázek

Každá z nich ale měla jasný cíl. Přiblížit studentům co to vlastně je mimořádná nebo krizová událost.

• Co pro ně samotné znamená krize a jak ji zvládají? Co u toho prožívají?
• Odkud budou čerpat ověřené informace?
• Jak sestavit plán, spolupracovat v týmu, ochránit sebe i své nejbližší?
• Kdy si nachystat evakuační zavazadlo a co do něj zabalit?
• Jsou schopni připravit se dopředu na tyto události?
• Slyšeli o projektu 72 hodin?

 

 

 

Mentoring pro pilotní program

Jednalo se již o třetí pilotní běh, tentokrát i s účastí kpt. Mgr. Pavly Pražákové, krajské koordinátorky preventivně výchovné činnosti z oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení  HZS Jihomoravského kraje.

Účast zástupkyně HZS nebyla formální. Jako expertka na ochranu obyvatelstva a prevenci sledovala reakce studentů a dynamiku týmů „naživo“, aby mohla ex post navrhnout vylepšení metodiky.

Tato zpětná vazba je pro nás klíčová pro to, aby se projekt z pilotní fáze proměnil v program, který studenty skutečně připraví na zvládání krizových událostí.

  

Klíčové pro zvládnutí situace je práce na vlastních schopnostech

 Žáci měli za úkol během několika minut:

• Vytvořit koordinační tým
• Připravit postup pro zvládnutí situace
• Zajistit péči o jednotlivé členy týmu i zasažené

Co bylo nejtěžší? Rozhodnout se.

 Ne jak to dělat, ale dělat to rychle a logicky. Takhle nějak popisovali studenti své pocity z práce pod tlakem. Není to totiž jen o časové tísni, je to o schopnosti zachovat klidnou hlavu a myslet při tom i na ostatní.

Jaké nejdůležitější momenty si tedy studenti odnesli?

• Začínat u sebe: simulace jim ukázala, že připravenost začíná u nich doma – třeba vytvořením evakuačního zavazadla a zamyšlením nad vlastními postupy.
•  o   Všímavost:.Workshop otevřel i téma „zranitelných skupin“. Cílem bylo si uvědomit, že i v jejich okolí mohou žít  osamělí senioři nebo lidé s handicapem, kteří budou v krizi odkázáni právě na pomoc mladších a připravenějších.
•  o   Vlastní role v komunitě: pochopit, že nemusí zůstat jen pasivním divákem – to byl cíl, který gymnazisté naplnili na jedničku.

 

 

 

„Buš do mě, ať není po mě“.

Souběžně s workshopem probíhalo i školení první pomoci zaměřené na život ohrožující stavy. Nebyla to však nudná přednášková teorie, ale praktický nácvik KPR (kardiopulmonální resuscitace). Každý z žáků si vyzkoušel důležité kroky pro klíčovou dovednost zachránit život při zástavě tepu a dechu.

 

Proč na tom záleží?

Odolnost v krizi je primárně o schopnosti zachovat chladnou hlavu a vědět, kam patřím a jak sám můžu pomoct.

Studenti v Hustopečích dokázali, že mají potenciál být těmi, kteří v kritický moment nebudou jen čekat na pomoc, ale sami ji dokáží organizovat.